Letohrad 20.1.2018 mladší žáci

V sobotu dvacátého ledna jsme vyrazili směr Letohrad. Výlet to byl hned v několika bodech doslova průlomový.
Ovlivnili ho tři veličiny, které spolu zdánlivě nesouvisí. Tranzit, vitacit a kebab. Vzhledem k zaneprázdněnosti všech rodičů, zůstala organizace dopravy na bedrech volejbalového oddílu. Naštěstí byl volný ford tranzit, který využívají starší děvčata k dálkovým přesunům, takže jsme ho mohli využít. Společná jízda zasněženou krajinou a Fandova lekce z výslovnosti anglického jazyka, která obsahovala prvky němčiny s jemným akcentem srbochorvatského světoběžníka, stmelila kolektiv natolik, že zápasy proti Litomyšli  a Letohradu skončily naším vítězstvím 2:0. Pak bohužel přišla jednozápasová pauza a chlapci začali konzumovat pochutiny, které si nakoupili v blízkém obchodě, v jehož názvu je dloouhý spletený vlas. Podle lehce naběhlých rtů a typicky křupavého zvuku pod nohama bylo jasné, že borci likvidují vitacit po hrstech. Až po zápase s Českou Třebovou mě vysmátí malí statici poučili o tom co se píše na obalu výše zmíněné pochutiny. Barvivo obsažené ve výrobku může negativně ovlivnit schopnost se soustředit. Musím napsat výrobci, že nekecá. Byl jsem zoufalý a začal jsem vymýšlet jak z toho ven. Zabralo nečekané. Za dopodávaný set jsem slíbil porci kebabu. Světe div se, tato motivace zabrala a to především u borců, kteří jsou prostorově nejvýraznější. Výhra 2-1 nás posouvá do vyšší výkonnostní skupiny a já jsem o pár korun lehčí. Ale za zjištění, čím můžu motivovat svoje svěřence těch pár korun stálo. Ne výhružky, ne sliby. Stačí si vzít kus voňavého žvance a do 5ti let jsme v extralize :)).
MB

Související obrázky: