Pouhý jeden setík

Dvojutkání v Pardubicích jsme začaly ve velkém stylu 6:0, první set jsme vyhrály, ale bohužel to byl jediný set, který si z Pardubic vezeme. Takovéto soupeře potřebujeme pro hru. Dnes mohu říci, že i přes prohru jsem spokojená. Hrál se místy i volejbal. Nevyhranost holek však zapříčinila cca 10 – 15 zkažených her v každém setu. Soupeř to tedy měl v tomto směru jednodušší.  Zatímco v týmu Pardubic byly tři hráčky, které svojí hrou vynikaly nad ostatními, v týmu Poličky byly hráčky srovnané na jedné prádelní šňůře jako kolíčky na prádlo, a nejednou se kolíčky dokonce válely po zemi. Zaostávaly jsme technicky i v citlivosti ochranných struktur plen. Moc, až moc jsme nechtěly kazit, hrály jsme tedy více než opatrně. Buď šel servis, nebo příjem, útok byl zase v mizerných číslech. Ale vždycky jsme se nadechly a bojovaly. Tady oproti minulému týdnu byl obrovský posun. Herně vyrostly Lucky K+L, první jmenovaná, již standardně nejlepší naše hráčka na hřišti, Kačka zamakala v poli, Nela dělala, co mohla, ale nevykrývala. Vůbec vykrývka nás stála cenné body do tabulky. Starší děvy opět spadly do šedého průměru, a tak tedy mládí vpřed. Moc se těším na Český pohár, kdy se v Praze 26. -27. 11. představíme v mladičké sestavě a budeme muset tvořit hru. PS: potřebujeme mentálního kouče, kočího, který by nás naučil práskat bičem, ke zlepšení psychického stavu elektrokonvulzivní terapii, sparťanské fanoušky, aby na hřišti bylo jasno, kdo vlastně dal bod, zbavit se vystrašeného výrazu, před ranami neuhýbat, drilmistra drsňáka, probudit v týmu agresivního ducha… nevíte, jak na to???                  har

Související obrázky: